Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Když člověk příjde o tu, která mu byla velmi blízká

16. 04. 2018 10:04:26
Nějakou dobu vás provází životem a vy si k ni uděláte neuvěřitelně těsný vztah. A pak najednou nic...

Pusto, prázdno, smutek, bolest, vzpomínky a v jednu dobu snad i zoufalství. Ovšem i ty vzpomínky nějak rychle blednou, protože ona vám nedala vlastně ani šanci se rozloučit. Přišel tedy konec, protože díky vaši neschopnosti si ji neumíte u sebe udržet.

Ihned jsem si začal vše vyčítat a klást si snad už zbytečné otázky: "Kdybych na ni alespoň tak netlačil. Asi jsem na ni měl být něžnější. Jenže jak jsem to měl jinak udělat, když jsem vždy tak neohrabaný a v návalu vlastní euforie také sobecky uzavřený do sebe? Vždyť já nehledím napravo ani nalevo, sakra!"

A nejhorší je, že není cesty zpět. Bylo to všechno tak rychlé, že i když se stalo, neumíte se s tím smířit, protože mysl na to nebyla připravena a ani náhodou nechce připustit, že by to měla být pravda. Prostě se zamkla sama do sebe a nechce si za žádnou cenu přiznat, že teď už to bude navždy jiné. Navždy! Už nikdy to nebude stejné...

... Téměř půl roku zpět jsem na ni nesáhl. Kdysi to byl můj miláček, s kterým jsem trávil večery. Dovedla být něžná a místy až brutálně vyzývavá. Naučila mě mnohé. Po téměř půl roce mne požádal kamarád, jestli by si ji na víkend nemohl půjčit. Neměl jsem s tím problém. Je to dobrý chlap a věděl jsem, že u něj bude v dobrých rukou. Když mi ji dnes ráno vracel, tvářila se spokojeně. Oba, kamarád i ona, si víkend zřejmě užili. Ale raději jsem se moc nevyptával.

Zběžně jsem ji prohlédl a když už jsem ji měl v ruce, hrábl jsem do jejich kovově lesklých vlasů. A v tu chvíli mě nechala napospas. Spodní éčko ten tlak nevydrželo. Její tělo z poniklované ocelí se již odmítalo dále rozkmitat a prasklo. Rozloučila se se mnou zvukem, který mi bude v uších znít ještě mnoho následujících dnů.

Ona odešla a já teď budu muset vyměnit komplet všechny. I ty, které se tváří, že by se mnou nějakou dobu vydržet mohly. Je mi to líto, holky, ale musíte jít také. Škoda, byly jste dobré. Sbohem, budete mi chybět...

P.S. Prodám ladičku. Taky už mě štve.

Autor: Petr Burian | pondělí 16.4.2018 10:04 | karma článku: 15.79 | přečteno: 713x


Další články blogera

Petr Burian

Střídavá péče ano - ne?

Moc dobře si uvědomuji, že je to téma velmi vážné, důležité a pro někoho i značně citlivé. Diskusi vítám z obou "nesmiřitelných" táborů i od těch, kteří se mnou bytostně nesouhlasí.

28.3.2018 v 13:21 | Karma článku: 17.76 | Přečteno: 420 | Diskuse

Petr Burian

Mám rád kavárny a to i ty pražské

I když jsem téměř z druhého konce republiky, mám Prahu rád a rád tam stále jezdím. Ať to je jak chce, Praha je nádherné město. Ale přiznám se, že trvale bydlet bych tam nechtěl.

22.3.2018 v 10:31 | Karma článku: 22.88 | Přečteno: 681 | Diskuse

Petr Burian

Ty jsi nevolil Zemana, synáčku?

Na "stará" kolena studuji vysokou školu. Jednak mě moje práce hodně baví a má pro mě smysl, a pak ono patřičné vzdělání potřebuji, abych mohl vykonávat i náročnější pracovní činnosti.

21.3.2018 v 17:51 | Karma článku: 36.32 | Přečteno: 3900 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Anna Putnová

Výuka jazyků – investice bez rizika

Výzkumy z posledních let ukázaly, že jazykové kompetence obyvatel jsou pro rozvoj země důležitější než např. dotace do průmyslu či podpora zahraničních investic. Znalost cizího jazyka je podstatným faktorem v konkurenceschopnosti.

25.9.2018 v 22:01 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Marek Trizuljak

Mnichov 1938 - Nacistické recepty už nikdy!

Základním poučením z událostí kolem Mnichova 1938 je varování před démonem nacionalizmu ve všech jeho starých i nových podobách. Nacionalizmus napáchal v lidské historii dost zla, válek a utrpení. Už nikdy více!

25.9.2018 v 20:48 | Karma článku: 8.67 | Přečteno: 200 | Diskuse

Štěpánka Bergerová

Výstava o důstojnosti veřejného prostoru na nedůstojném veřejném prostranství

aneb pohnou se ledy a stane se „buzerplatz“ (jak se lidově říkávalo Staliňáku – nyní náměstí Dr. M. Horákové) důstojným veřejným prostorem, za který se nemusí občané Karlových Varů stydět?

25.9.2018 v 17:14 | Karma článku: 7.17 | Přečteno: 121 | Diskuse

Jaroslava Indrová

Jedu si to užít

Tak máme zase po mnoha letech na MS v judu ženu! Alice Matějčková udělala za poslední rok velký pokrok, ale zas tak moc se od ní napoprvé neočekává. A jí to vyhovuje. V rozhovoru pro rozhlas prohlásila, že si to jede užít.

25.9.2018 v 13:48 | Karma článku: 12.32 | Přečteno: 379 | Diskuse

Monika Plocová

Není to škoda?

“Je mi 16 let a nemám rád nové věci. Z čehokoliv, co je pro mě nové a je to spojené s mojí osobou ( to je mimo rodinu a kamarády ), mám zvláštní pocit. Jsem z toho nervózní a nesvůj. Celkově se sám se sebou necítím dobře.

25.9.2018 v 10:43 | Karma článku: 10.80 | Přečteno: 592 | Diskuse
Počet článků 109 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1243

Žijeme tady a teď. Minulost už nebude a budoucnost ještě nebyla.





Najdete na iDNES.cz