Za hranici lidského chápání

Snad každému z vás se již někdy stalo, že zažil něco, co nedovedl pochopit, co se mu jeví jako nereálné a na co se vysvětlení hledá velice obtížně.

Nevysvětlitelné jevy se dějí dnes a denně. Každým dnem zpracováváme v mysli nepředstavitelné množství informací a o velkém množství z nich nemáme vůbec představu, co jsou zač. Ale protože nás provázejí celým životem, nelámeme si s nimi zase tak moc hlavu.

Čas od času bývají tyto "divné" zážitky tak silné, že nás donutí se zastavit a zapřemýšlet. "Je vůbec možné, že se mi toto zdálo? Mohu to vůbec někomu vyprávět? Nebudou si o mně myslet, že jsem blázen? Klademe sami sobě otázky a doufáme, že na ně dostaneme odpověď.

Málokdy však onu odpověď opravdu dostaneme, jelikož jsme až moc ovlivněni způsobem života kolem nás. Prostředí, rodina a společnost nás ovlivňují tím nejzásadnějším způsobem. Věříme jen tomu, co je vědecky dokázáno i když sami vidíme, že zatím není v možnostech lidstva vědecky dokázat úplně vše. Spokojíme se i s informací, že kapacita lidského mozku je využita pouze na necelých deset procent a tím vše končí.

Jeden člen naši rodiny boural na kole. Měl čtyřnásobné krvácení do mozku. Deset dní byl v umělém spánku a následně se dlouhé měsíce vzpamatovával. Trvalo snad dva měsíce, než mu mozek naskočil zpět do reality.

Když se probudil z umělého spánku, měl přeludy, začal říkat nesmysly místy nás ani nepoznal. Jednoho dne z ničeho nic spustil o své firmě v Mexiku. Jmenoval své spolupracovníky, popisoval jejich postavy i tváře, ale nikdy neřekl žádné jméno. Nedovedl pochopit, kde je a proč je v nemocnici v ČR. Popisoval jednotlivá místa v onom Mexiku až moc konkrétně, ale je pravda, že nevyslovil nikdy žádný název ulice, či města.  Ale tvářil se, jakoby celý svůj padesátiletý život prožil tam.

Nikdy neopustil Evropu, krom polštiny a ruštiny se jiným jazykem nedomluví, ale najednou začal sem tam používat španělská slovíčka. V rozhovoru vložil do věty čas od času nějaké španělské slovo. Všichni jsme z toho byli pěkně vyjevení a přiznám se, že já osobně jsem si myslel, že už se nikdy nevzpamatuje a zůstanou mu trvalé následky.

My mu donekonečna trpělivě vysvětlovali, že měl úraz a to, co bere jako svůj život v Mexiku, se mu jen zdálo v umělém spánku. Uzdravil se definitivně. Přestal o Mexiku mluvit a přestal používat španělská slovíčka. Začal se postupně plně věnovat svojí firmě a na jeho nehodu dnes po pěti letech zavedeme řeč málokdy.

Ovšem nedávno jsem s ním vedl rozhovor a zavtipkoval jsem o tom, jak nám tvrdil, že žije v Mexiku. A on mne doslova překvapil větou: “Víš, já vím, že mi říkáte, že jsem v tom Mexiku nikdy nebyl. Protože to nemohu dokázat a nikdo mi neuvěří, tak vám všem říkám, že chápu, že se mi to zdálo. Jenže já vím, že jsem tam byl, žil a pracoval. To nebyl sen, to byl skutečný zážitek!“