Deprese bolí a je černá

Toho člověka s maniodepresí, který mi právě diktuje tato slova, velmi dobře znám. Vím jak se cítí, vím co prožívá a vím jaký má s maniodepresí život. Vím, jakým nezničitelným hyperaktivním robotem dokáže být ve fázi mánie, kdy je schopen zlikvidovat sebe i lidi ze svého okolí, které má rád, a vím, jakým trosečníkem ve své duši se stává v následující fázi hluboké deprese.

Mnoho let nevěděl, že ta hrůza, kterou má v sobě, je deprese. Myslel, že stavy nadměrné aktivity i stavy nevysvětlitelného smutku jsou normální. Jenže každá neléčená nemoc zesiluje. A tak i deprese jednou udeří silou krvelačné armády, která se chystá zničit svět. Mánie se stupňuje a protahuje své intervaly, aby ji z trůnu sesadila nenasytná deprese.

Deprese doslova bolí. Zřejmě každý zažil fyzickou bolest, u které si myslel, že už to nejde vydržet. Nepomáhají prášky a člověk má pocit, že to snad nikdy nepřejde. A následně už v zoufalství myslí jen a jen na tu bolest. Deprese bolí stejně tak, jen ne fyzicky. Už není v hlavě nic, jen ta bolest. Bolest a černo černá tma. Jakákoli myšlenka je spojená s bolestí a tmou a míhají se hlavou tak rychle, že vytvoří nekonečně černý i nekonečně těžký koberec. Miliardy myšlenek burácí hlavou jedna přes druhou a nejdou zastavit. Miliardy myšlenek jsou na dosah, ale uchopit nejde ani jedna z nich.

Lidé, kteří nevědí o co jde, mají mnoho řečí typu: "Seber se přece, začni něco dělat.." I vy víte, že by jste měli, jenže ono to nejde. Prostě nejde. Četl jsem jako vysvětlení tohoto stavu skvělou větu: "Je to, jo by jste si zlomili nohu a někdo vám zcela vážně řekl, postav se a běhej."

V depresi se propadáte hluboko do svého nitra, ale v tom nitru není nic. Člověk v depresi prostě nemůže nic a v mánii má pocit, že zvládne úplně všechno a nejde zastavit. Nepřemýšlí jako normální člověk. Mozek totiž rozum odpojí. Deprese, a zvláště pak maniodeprese, nemá s rozumem nic společného. Rozum je totiž ten, který o ničem nerozhoduje.

Dá se s ní však žít. Není to jednoduché, ale jde to. Člověk s touto nemocí sleduje život trochu jinýma očima a  ne vždy je jen černá tma, nebo hektická změť barevné palety. Existují prášky, které do mozku dodají chybějící chemii, existují skvělí doktoři a existují lidé, kteří přesně ví, s čím se ze všech sil snažíte žít. 

Toho člověka s maniodepresí, který mi právě nadiktoval tato slova velmi dobře znám.. Diktoval jsem je sám sobě.