Muž s cejchem smrti

Řeknu vám, že to není žádný med mít osmnáct, být synem vraha odsouzeného k mnohaletému vězení a vychováván těmi, kterým jste ukradený.

Nadpis jsem si vypůjčil z názvu akčního filmu, ve kterém hrál Steven Seagal. Ovšem zde veškerá podobnost končí.

Máte čerstvě osmnáct, vysokou svalnatou postavu, něco málo pod sto kg, sílu Herkula a za otce vraha. Od 14 let si přivyděláváte tím, že za peníze spolužáků rozbíjíte ciferníky jiným spolužákům a postupně se z vás stává legenda širokého dalekého okolí. Kde kdo se vás bojí, a vy jste ve svém prostředí princem, jenž má slušně našlápnuto k tomu, aby se z korunního prince stal králem. Králem, kterého od vězeňské cely dělí jeden rozbitý ciferník, který se už nikdy nenadechne.

Odsoudit, zavrhnout a zlomit hůl nad tímto klukem je strašně snadné a vše nasvědčuje tomu, že bychom to měli udělat hned a teď. Lidé velice rádi soudí. Lidé velice rádi odsuzují lidi jiné, minimálně soudí sebe, a hlavně téměř nikdy neposuzují.

Nechci vůbec polemizovat nad tím, že to, co tento mladý Rambo dělá, je v pořádku. Ano, je to špatné bez jakýchkoli debat. Je to neomluvitelné a zaslouží si potrestat. Ovšem než všichni odsoudíme, podívejme se i na to, proč tento mládenec dělá to, co dělá.

Malé dítě je jako houba, která do sebe vstřebává vše, co slyší, vidí, vnímá. Malé dítě neví, co je správné, co společnost odsuzuje, co dělat nesmí. Dítě je bezbranné. Je plně závislé na těch, jež jej mají učit, učit být člověkem. Dítě, když dospěje, si pak samo vybere, jakým směrem se budou jeho kroky ubírat. Co si však má vybrat dítě, které od nepaměti zná jen násilného otce a matku prolezlou fetem skrz naskrz.

Celé dětství tráví na ulici, protože doma není nikdo, kdo by chtěl, aby doma byl. Doma jsou totiž nejraději, když jej mají z očí, protože jejich malé dítě je štve. Jeho vychovatelé mu koupí mnohé, ale vlastně jen proto, aby jim dal pokoj. I proto se na ulici schází s jemu podobnými, protože s tzv. normálními dětmi neumí navázat rovnovážný vztah. On totiž už od školky umí těmto jen ubližovat, protože je vychováván, pokud vychováván je, že jen silou se má vládnout. Že  jen silní vládnout a jen síla, strach a násilí ovládá jiné.

Nikdy svoje rodiče neviděl pracovat. Vlastně nikoho z rodiny neviděl pracovat. Ale práci se nevyhýbá. Jen to není práce, kterou si představujeme. Vstávat brzy ráno a jít do rachoty na osm a více hodin za pár chechtáků? Co to je za blbost? To prece dělají jen slabé lidské nátury. Vždyť já umím jen krást, okrádat, brát slabým, kšeftovat s kradeným zbožím a rozbíjet držky, cpát do sebe steroidy, po tom, co udělám na jeden zátah dvě stě kliků, chlastat a už se úspěšně učím i fetovat a s fetem kšeftovat...

... V rámci své práce dostanete tohoto, tehdy náciletého, mladistvého, abyste se pokusili nasměrovat jeho kroky k "lepšímu" stylu života. Ovšem ten mladý muž nemá ani penětí o tom, co to je lepší styl života. Ani náhodou nepřemýšlí jako "lepší" lidé. "Lepší" lidé jsou pro něj jen slaboši, kteří nemají ani ponětí,  že tento "vyvrhel" se naučil žit v prostředí, kde (trochu obrazně řečeno) umí přežít on, ale ne ti "lepší".

Pár let jej provázíte životem, ovšem nestane se, že by se vám povedlo v něm napravit to, co do něj zasely dlouhé roky, kdy se učil dělat vše, co umí dnes. Není hloupý a to co umí, umí na výbornou.

Kdo ví, třeba si jednou, až se bude chystat zhasnout jeden ciferník definitivně, vzpomene na to, jak jsem se mu snažil vysvětlovat, že to, co dělá, není správné, i když jemu to tehdy jako správné a normální připadalo.