První a opravdová láska

První láska bývá opravdově nádherná, živelně bláznivá i krásně romantická. Mnohdy však končí, protože je láskou mladých a životem nepoučených začátečníků.

Z chlapce se ještě chlap nestal. Je to stále mladé tele. Jenže i to telátko se může zamilovat. Někdo do práce, jiný do jiného chlapce, ale většina do dívky. Má již sice za sebou lásku školní, možná lásku platonickou do paní učitelky, ale tato láska je jiná. Je to láska doslova se vším všudy. S vášní, touhou, s krásným pocitem při chvílích s NÍ a s myšlenkami, které se kolem onoho děvčete stále točí. Chce s ní být co nejvíce a těší se na každou zprávu od své milované.

Z páru je zamilovaná dvojice, která má hlavně radost z toho, že mohou být spolu. Projevem lidské náklonnosti jsou vzájemné doteky a oni se dotýkají stále a vždy, když to jen trochu jde. Jeden je ochoten pro druhého obětovat i udělat to, co jinak sám nemusel. Láska se oběma dá číst v očích a oba mají pocit, že neexistuje nic, co by je mohlo rozdělit. Jsou nezkušení, neznalí světa dospělých, mají klapky na očích, ale jsou do sebe zamilovaní. Zamilovaní čistou láskou nezkaženou drsným okolním světem. Oba milují tak, jak nikdy nemilovali. Oba jsou sladce opojeni a krásně omámeni. Plánují společnou budoucnost a každá myšlenka do budoucna je spojena s jejich společnou láskou.

Jenže pak se něco zvrtne. Je celkem jedno, co to je. Ovšem to něco zapříčiní, že ti dva, ač se milují, se rozejdou. Oba dva jsou stále ještě telátka, takže to něco muselo zákonitě přijít. Nedalo se tomu vyhnout, ale oni to nevěděli. O to víc je to oba ranilo a o to více zaskočilo. Právě proto, že neměli žádné zkušenosti se světem dospělých, to něco přišlo, zasáhlo, zranilo a rozdělilo. Štěstí vystřídal smutek. Beznaděj se vkrádala do jejich rozdělených životů. Jak žít dál, když ten, který byl a stále je milován, už není poblíž?

Mnoho vody řeka odnesla a mnoho let se přeneslo nad jejich rozdělenými životy. Nikdy více se nesetkali. Za celou dobu o sobě neměli žádné zprávy. Přesto oba stále cítili lásku jeden k druhému. Byla moc silná na to, aby ji nějaká síla dokázala vymazat z jejich srdcí. Mysleli na sebe a možná v koutku duše doufali, že se opět potkají. Zestárli, možná i zmoudřeli, ale nikdy jeden na druhého nezapomněli.